Debian GNU/Linux -- instalační příručka Copyright © 2004, 2005, 2006, 2007 tým okolo instalačního programu Debianu Tento manuál je volně šiřitelný; můžete ho distribuovat nebo pozměnit za podmínek uvedených v licenci GNU General Public Licence. Text licence naleznete v F - "Český překlad GNU General Public License". Abstrakt Dokument obsahuje návod na instalaci systému Debian GNU/Linux 4.0 (kódové označení "etch"), pro počítače Alpha ("alpha"). Kromě návodu zde naleznete odkazy na další dokumentaci, která vám pomůže s detailnějším nastavením a vyladěním nového systému. Poznámka Přestože je příručka kompletní, očekáváme její drobné rozšiřování a upravování i po oficiálním uvedení Debianu 4.0 (etch). Nejnovější verzi příručky naleznete na Internetu na domovské stránce debian-installeru, kde se také mohou nacházet nové překlady do dalších jazyků. ━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━ Obsah Instalace systému Debian GNU/Linux 4.0 na architektuře alpha 1. Vítejte v Debianu 1.1. Co je Debian? 1.2. Co je GNU/Linux? 1.3. Co je Debian GNU/Linux? 1.4. Získání Debianu 1.5. Získání nejnovější verze této příručky 1.6. Organizace příručky 1.7. O licenčních ujednáních 2. Požadavky na počítač 2.1. Podporovaná zařízení 2.1.1. Podporované počítačové architektury 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty 2.1.3. Podpora grafických karet 2.1.4. Víceprocesorové systémy 2.2. Instalační média 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM 2.2.2. Pevný disk 2.2.3. Síť 2.2.4. Un*x nebo systém GNU 2.2.5. Podporovaná datová média 2.3. Ostatní zařízení 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor 2.6. Hardware pro připojení k síti 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware 3. Než začnete s instalací 3.1. Přehled instalačního procesu 3.2. Zálohujte si svá data! 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru 3.3.3. Hardwarová kompatibilita 3.3.4. Nastavení sítě 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů 3.5.1. Dělení disku v Tru64 UNIX 3.5.2. Dělení disku ve Windows NT 3.6. Než začnete s instalací ... 4. Získání instalačních médií 4.1. Oficiální sada CD-ROM 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP 4.3.1. Nastavení BOOTP serveru 4.3.2. Nastavení DHCP serveru 4.3.3. Povolení TFTP serveru 4.3.4. Přesun TFTP obrazů na místo 4.4. Automatická Instalace 4.4.1. debian-installer 5. Zavedení instalačního systému 5.1. Zavedení instalátoru na Alpha 5.1.1. Firmware Alpha konzoly 5.1.2. Zavedení z TFTP 5.1.3. Zavedení z CD-ROM s konzolou SRM 5.2. Zaváděcí parametry 5.2.1. Parametry instalačního programu 5.3. Problémy s instalačním systémem 5.3.1. Spolehlivost CD 5.3.2. Zaváděcí konfigurace 5.3.3. Význam hlášek při zavádění jádra 5.3.4. Hlášení problémů s instalací 5.3.5. Pošlete nám zprávu o instalaci 6. Používáme instalační program Debianu 6.1. Základní principy 6.2. Úvod do komponent 6.3. Použití jednotlivých komponent 6.3.1. Nastavení instalačního programu a rozpoznání hardwaru 6.3.2. Rozdělení disku a výběr přípojných bodů 6.3.3. Nastavení systému 6.3.4. Instalace základního systému 6.3.5. Instalace dodatečného softwaru 6.3.6. Nastavení zavádění systému 6.3.7. Dokončení instalace 6.3.8. Nejrůznější 7. Zavedení vašeho nového systému 7.1. Okamžik pravdy 7.2. Připojení zašifrovaných svazků 7.2.1. dm-crypt 7.2.2. loop-AES 7.2.3. Řešení problémů 7.3. Přihlášení do systému 8. Co dál? 8.1. Vypínání systému 8.2. První kroky se systémem UNIX 8.3. Orientace v Debianu 8.3.1. Balíčkovací systém Debianu 8.3.2. Správa různých verzí programů 8.3.3. Správa Cronu 8.4. Další dokumentace 8.5. Nastavení poštovního systému 8.5.1. Výchozí nastavení pošty 8.5.2. Odesílání pošty mimo systém 8.5.3. Nastavení poštovního serveru Exim4 8.6. Kompilace nového jádra 8.6.1. Správa jader 8.7. Obnovení poškozeného systému A. Jak na instalaci A.1. Příprava A.2. Zavedení instalačního programu A.2.1. CDROM A.2.2. Zavedení ze sítě A.2.3. Zavedení z pevného disku A.3. Instalace A.4. Pošlete nám zprávu o instalaci A.5. A na závěr... B. Automatizování instalací pomocí přednastavení B.1. Úvod B.1.1. Způsoby přednastavení B.1.2. Omezení B.2. Použití B.2.1. Nahrání souboru s přednastavením B.2.2. Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení B.2.3. Automatický režim B.2.4. Užitečné aliasy B.2.5. Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením B.3. Vytvoření souboru s přednastavením B.4. Obsah souboru s přednastavením B.4.1. Lokalizace B.4.2. Nastavení sítě B.4.3. Nastavení zrcadla B.4.4. Rozdělení disku B.4.5. Rozdělení při použití RAIDu B.4.6. Nastavení hodin a časového pásma B.4.7. Nastavení APT B.4.8. Nastavení účtů B.4.9. Instalace základního systému B.4.10. Instalace zavaděče B.4.11. Výběr balíků. B.4.12. Dokončení první fáze instalace B.4.13. Nastavení X Window B.4.14. Přednastavení ostatních balíků B.5. Pokročilé možnosti B.5.1. Spouštění vlastních příkazů během instalace B.5.2. Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot B.5.3. Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením C. Poznámky k rozdělování disku C.1. Počet a velikost oblastí C.2. Strom adresářů C.3. Doporučené rozdělení disku C.4. Jak Linux pojmenovává pevné disky C.5. Dělící programy v Debianu C.5.1. Dělení disku na Alpha D. Co se jinam nevešlo D.1. Zařízení v Linuxu D.1.1. Nastavení myši D.2. Místo potřebné pro úlohy D.3. Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému D.3.1. Přípravné práce D.3.2. Instalace balíku debootstrap D.3.3. Spuštění debootstrapu D.3.4. Nastavení základního systému D.3.5. Instalace jádra D.3.6. Nastavení zavaděče D.3.7. Závěrečné kroky D.4. Instalace Debian GNU/Linuxu pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE) E. Administrivia E.1. O tomto dokumentu E.2. Jak přispět k tomuto návodu E.3. Hlavní spoluautoři E.4. Český překlad E.5. Ochranné známky F. Český překlad GNU General Public License Seznam tabulek 3.1. Hardwarové informace nutné pro instalaci 3.2. Doporučené minimální požadavky Instalace systému Debian GNU/Linux 4.0 na architektuře alpha Jsme potěšeni, že jste se rozhodli vyzkoušet právě Debian. Poznáte, že je mezi distribucemi operačních systémů zcela výjimečný. Debian GNU/Linux přináší kvalitní svobodný software z celého světa a spojuje jej do koherentního celku. Věříme, že zjistíte, že i zde platí pravidlo synergie: přínos softwaru v distribuci Debian je mnohem vyšší než celkový přínos samostatných programů. Chápeme, že mnoho čtenářů bude chtít přeskočit tuto příručku a začít rovnou s instalací (a instalační program se snaží, aby to bylo možné). Pokud tedy nemáte čas číst celou instalační příručku, přečtěte si alespoň krátký dokument nazvaný "Jak na instalaci", který vás provede základní instalací. Pro případ, že se něco pokazí, nebo pro popis složitějších technik, v něm naleznete odkazy do této instalační příručky. Krátký dokument se nalézá v A - "Jak na instalaci". Ve světle řečeného doufáme, že si naleznete čas přečíst většinu této příručky, protože získáte nejen zajímavé informace, ale také budete mít z instalace lepší zážitek. Kapitola 1. Vítejte v Debianu Obsah 1.1. Co je Debian? 1.2. Co je GNU/Linux? 1.3. Co je Debian GNU/Linux? 1.4. Získání Debianu 1.5. Získání nejnovější verze této příručky 1.6. Organizace příručky 1.7. O licenčních ujednáních V této kapitole se stručně seznámíte s historií projektu Debian a s distribucí Debian GNU/Linux. Pokud jste nedočkaví a chcete přejít rovnou k instalaci, přeskočte klidně na následující kapitolu. 1.1. Co je Debian? Debian je výhradně dobrovolnická organizace věnující se vývoji svobodného softwaru a šíření myšlenek Free Software Foundation. Debian vznikl v roce 1993, když se Ian Murdock rozhodl vytvořit kompletní a jednotnou softwarovou distribuci založenou na relativně novém jádře Linux. Ian rozeslal otevřenou výzvu softwarovým vývojářům, kteří by chtěli k projektu přispívat. Relativně malá skupina zasvěcených nadšenců, původně financovaná Free Software Foundation a ovlivněna filosofií GNU, se během let rozrostla do organizace sestávající z asi 1010 vývojářů. Vývojáři jsou zapojeni do mnoha aktivit zahrnujících správu služeb WWW a FTP, vytváření grafického designu, právní analýzy softwarových licencí, psaní dokumentace a samozřejmě správu softwarových balíků. V zájmu sdělování své filosofie a přilákání vývojářů, kteří věří tomu, co Debian reprezentuje, jsme publikovali množství dokumentů, které vysvětlují naše hodnoty a slouží jako návody těm, kteří se chtějí stát debianími vývojáři. ● Novým vývojářem se může stát kdokoli, kdo souhlasí se závazky plynoucími z Debian Social Contract. Každý vývojář může k distribuci připojit další softwarový balík za předpokladu, že program je podle našich kritérií volně šiřitelný a balík splňuje naše standardy kvality. ● Dokument Debian Free Software Guidelines je jasný a výstižný souhrn kritérií, která Debian klade na svobodný software. Tento dokument má ve světě svobodného softwaru velký vliv a je základem pro The Open Source Definition. ● Debian má rozsáhlé specifikace standardů kvality obsažené v Debian Policy Manual. Dokument určuje podmínky, které musí splňovat každý balík v naší distribuci. Vývojáři Debianu jsou rovněž zainteresováni v řadě dalších projektů, z nichž některé úzce souvisí přímo s Debianem, jiné se dotýkají celé linuxové komunity. Například: ● Přispívání do Linux Standard Base (LSB). Projekt LSB se zaměřuje na standardizaci základního systému GNU/Linuxu, což umožní vývojářům softwaru a hardwaru třetích stran vyvíjet pro GNU/Linux takové programy a zařízení, které budou fungovat v Linuxu obecně a ne jen v konkrétních vybraných distribucích. ● Projekt Filesystem Hierarchy Standard (FHS) se snaží standardizovat umístění souborů v linuxovém systému. Softwaroví vývojáři se tak budou moci plně koncentrovat na vývoj svých programů a nebudou se muset dále starat o to, zda jejich balík bude fungovat na jiné distribuci GNU/Linuxu. ● Debian Jr. je interní projekt Debianu zaměřený především na naše nejmenší uživatele. Pokud se chcete o Debianu dozvědět víc, podívejte se na Debian FAQ. 1.2. Co je GNU/Linux? Linux je operační systém, což je skupina programů, které vám mimo jiné umožňují komunikovat s počítačem a spouštět další programy. Operační systém se skládá z řady základních programů, které potřebuje každý počítač, aby byl vůbec schopen pracovat s různými periferiemi (např. pracovat s daty na discích a páskách, obsluhovat tiskárny, přidělovat paměť, ...), komunikovat s uživatelem a spouštět programy. Nejdůležitější částí operačního systému je jádro, což je v systému GNU/Linux právě Linux. Zbytek systému okolo jádra je tvořen nejrůznějšími programy, z nichž spousta byla napsána v rámci projektu GNU. Protože jádro samotné netvoří funkční operační systém, preferujeme pro označení takovýchto systémů termín "GNU/Linux". (Lidé obvykle říkají "Linux", ale mají tím na mysli GNU/Linux.) Linux byl od počátku navržen jako operační systém unixového typu s podporou souběžné práce více uživatelů, kteří mohou mít najednou spuštěno několik programů (multitasking). Na rozdíl od některých jiných operačních systémů Linux nikdo nevlastní a velkou měrou se na jeho vývoji podílí neplacení dobrovolníci. Počátky toho, co se později stalo GNU/Linuxem, sahají do roku 1984, když Free Software Foundation zahájila vývoj svobodného operačního systému podobného Unixu nazvaného GNU. Projekt GNU vytvořil úplnou sadu svobodných softwarových nástrojů použitelných s operačním systémem Unix (tm) a systémy Unixu podobnými, jako je třeba Linux. Tyto nástroje umožňují uživateli provádět celou škálu úloh od rutinních operací jako je kopírování nebo mazání souborů přes důmyslnou úpravu dokumentů až po zábavné programování a překlad programů. Přestože k vývoji Linuxu přispělo mnoho skupin i jednotlivců, největším přispěvatelem je stále Free Software Foundation (FSF), která nejen že vytvořila většinu nástrojů používaných v Linuxu, ale také dala vzniknout filozofii a komunitě vývojářů, bez kterých by se Linux nikdy nerozšířil. První linuxové jádro se objevilo v roce 1991 a napsal jej Fin Linus Torvalds, tehdejší student Helsinské univerzity, jako náhradu za Minix (viz Historie Linuxu). Nyní na jádře aktivně pracuje několik stovek lidí z celého světa a Linus koordinuje vývoj za pomoci několika důvěryhodných zástupců. Výborný týdenní přehled zajímavých diskusí z listu linux-kernel vychází (i v českém překladu) na webu Kernel Traffic. Informace o konferenci linux-kernel můžete najít na stránce linux-kernel mailing list FAQ. Uživatelé Linuxu mají nesmírnou svobodu ve výběru svého software -- například si mohou vybrat z tuctu různých příkazových interpretů a několika grafických prostředí. Na druhou stranu je to právě tato svoboda výběru, která mate uživatele jiných operačních systémů, protože nejsou zvyklí uvažovat o příkazovém řádku nebo grafickém prostředí jako o něčem, co mohou změnit. Již zmíněné vlastnosti Linuxu spolu s jeho stabilitou a vyšší bezpečností přilákaly mnoho nadšenců a Linux se stal nejrychleji rostoucím serverovým operačním systémem. Se svou větší popularitou se později Linux začal prosazovat i ve firmách a mezi domácími uživateli. 1.3. Co je Debian GNU/Linux? Kombinace filosofie a metodologie Debianu spolu s nástroji GNU, jádrem Linux a dalším svobodným softwarem vyústila do unikátní softwarové distribuce, která je známá pod názvem Debian GNU/Linux. Distribuci Debian tvoří množství softwarových balíků. Jednotlivé balíky sestávají ze spustitelných souborů, skriptů, dokumentace a konfiguračních souborů. Každý balík má svého správce, který za něj zodpovídá (udržuje balík aktuální, sleduje hlášení o chybách a komunikuje s autorem, jehož software balíčkuje). Díky poměrně velké základně uživatelů v kombinaci se systémem hlášení chyb bývají problémy v balících nalezeny a odstraněny velice rychle. Debian je obzvláště populární mezi pokročilými uživateli, kteří si cení jeho stabilitu, technickou preciznost a přizpůsobitelnost. Systém může vystupovat v různých rolích -- od minimalistického firewallu přes vědeckou pracovní stanici až po vysoce výkonný síťový server. Během vývoje distribuce vzniklo mnoho průkopnických myšlenek, které jsou dnes považovány za zcela samozřejmé. Debian byl například první linuxovou distribucí, která obsahovala systém pro správu balíků, čímž se stala instalace programů triviální záležitostí. Debian byl také první linuxovou distribucí, kterou jste mohli aktualizovat bez přeinstalování celého systému. I dnes si Debian zachovává některé unikátní vlastnosti. Například jeho vývojový proces je ukázkou toho, že model otevřeného vývoje může fungovat i pro tak rozsáhlý projekt, jako je vývoj a údržba kompletního operačního systému. Vlastnost, kterou se Debian nejvíc odlišuje od ostatních linuxových distribucí, je jeho systém pro správu balíků. Tento soubor nástrojů dává administrátorovi systému Debian úplnou kontrolu nad balíky, ze kterých se systém skládá. Umožňuje mu například automatickou aktualizaci celé distribuce nebo naopak označení balíků, které by neměly být aktualizovány. Dokonce je možné upozornit systém na vlastní přeložené balíky a určit, jaké jsou závislosti mezi nimi a oficiálními balíky. Aby byl váš systém ochráněn před trojskými koňmi a jinými zlovolnými programy, debianí servery automaticky ověřují, že balíky přicházejí do distribuce od jejich skutečných správců. Debianí vývojáři rovněž usilují o to, aby byly programy nakonfigurovány bezpečně již při standardním nastavení. Jestliže se u distribuovaných balíků vyskytnou bezpečnostní problémy, jsou záhy k dispozici jejich opravy, které si můžete pomocí jednoduchých aktualizačních nástrojů automaticky stahovat a instalovat přes Internet. Pokud chcete získat podporu pro svůj systém s Debian GNU/Linuxem, nebo jen chcete komunikovat s vývojáři distribuce, můžete tak učinit pomocí více jak 215 diskusních klubů, které Debian spravuje. Pro přihlášení do některého z nich stačí vyplnit formulář na přihlašovací stránce. 1.4. Získání Debianu Informace o stažení Debian GNU/Linuxu z Internetu nebo seznam míst dodávajících oficiální CD s Debianem můžete nalézt na distribuční stránce. Seznam Debianích zrcadel obsahuje kompletní seznam oficiálních serverů, ze kterých si můžete Debian stáhnout. Aktualizace Debianu je velmi jednoduchá, protože systém je navržený tak, aby jej nebylo třeba přeinstalovávat. S prvotním nastavením systému pro budoucí aktualizace vám pomůže instalační program. 1.5. Získání nejnovější verze této příručky Tato příručka je živý dokument -- stále se mění, aktualizuje a zlepšuje. Nejčerstvější informace o Debian GNU/Linuxu verze 4.0, které se objevily až po oficiálním vydání, můžete najít na stránkách pro Debian 4.0. Aktualizovaná verze této příručky je rovněž k dispozici na stránkách oficiálního instalačního manuálu. 1.6. Organizace příručky Tato příručka si klade za cíl sloužit jako manuál pro nové uživatele Debianu a od čtenáře neočekává žádné speciální znalosti a zkušenosti. Předpokládá však, že máte obecnou představu o tom, jak funguje váš hardware. Také uživatelé-experti mohou v tomto dokumentu najít zajímavé informace jako např. velikost minimální instalace, detaily týkající se hardwaru podporovaného instalačním systémem Debianu apod. Zkušeným uživatelům doporučujeme některé pasáže přeskočit. Obecně lze říct, že je tento dokument pojat přímočaře a provede vás instalačním procesem krok za krokem. Následující seznam zachycuje jednotlivé kroky instalace a kapitoly, které se jimi zabývají. 1. Zjištění, zda-li vaše hardwarová konfigurace umožňuje instalaci systému, viz 2 - "Požadavky na počítač". 2. Záloha dat, naplánování instalace a konfigurace hardwaru předcházející instalaci systému, viz 3 - "Než začnete s instalací". Jestliže se chystáte instalovat na pevný disk s více operačními systémy, budete možná muset pro Debian vytvořit místo na diskovou oblast. 3. Získání potřebných instalačních souborů pro zvolenou metodu instalace, viz 4 - "Získání instalačních médií". 4. 5 - "Zavedení instalačního systému" popisuje zavedení instalačního systému. Zde také naleznete různé rady jak postupovat, pokud zavedení systému selže. 5. Samotnou instalací vás provede 6 - "Používáme instalační program Debianu". To zahrnuje výběr jazyka, nastavení modulů zařízení, zprovoznění sítě, aby se zbývající instalační soubory mohly stáhnout ze serveru poskytujícího Debian (pokud tedy neinstalujete z CD), rozdělení disku, instalaci základního systému a výběr a instalaci úloh. (Technickými detaily pro nastavení diskových oblastí se zabývá C - "Poznámky k rozdělování disku".) 6. Zavedení nově nainstalovaného systému, viz 7 - "Zavedení vašeho nového systému". Jakmile nainstalujete systém, měli byste si přečíst 8 - "Co dál?". Tato kapitola vysvětluje, kam se máte podívat po dalších informacích o Unixu a Debianu a jak aktualizovat jádro systému. Konečně informace o tomto dokumentu a způsobu, jak do něj přispět, obsahuje E - "Administrivia". 1.7. O licenčních ujednáních Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu pouze na jednom počítači. Debian GNU/Linux taková omezení nemá. Budeme rádi, pokud ho nainstalujete na další počítače ve škole či zaměstnání, zapůjčíte známým a pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit tisíce kopií a prodávat je. Stačí dodržet jistá omezení. To všechno je možné díky tomu, že Debian je založen na svobodném softwaru. Slovo svobodný neznamená, že software postrádá copyright, nebo že se distribuuje zdarma na CD. Znamená to, že licence jednotlivých programů nevyžadují poplatek za právo program kopírovat. Kdokoli může program rozšířit, přizpůsobit, pozměnit a výsledné dílo šířit dál. Poznámka Poznamenejme, že jako pragmatický ústupek svým uživatelům, balíčkují debianí vývojáři i software, který nesplňuje naši definici svobodného software. Tyto balíky nejsou součástí oficiální distribuce a jsou dostupné pouze v částech debianích zrcadel nazvaných contrib a non-free, případně na CD vyráběných třetími stranami. Obsah a struktura zrcadel jsou popsány v Debian FAQ pod názvem "The Debian FTP archives". Hodně programů v systému je licencovaných podle GNU General Public License (obecná veřejná licence) neboli krátce GPL. Licence GPL vyžaduje, abyste kdykoliv, když distribuujete kopii programu, zajistili dostupnost zdrojových kódů programu; to zaručuje, že vy, jakožto uživatelé, můžete dále modifikovat kód a přizpůsobit si software svým potřebám. Proto jsou ke všem takovým programům v systému Debian dostupné i zdrojové kódy.^[1] Některé programy v Debianu používají i jiná licenční ujednání. Autorská práva a licenční ujednání ke každému balíku lze nalézt v souboru /usr/share/doc/ jméno-balíku/copyright . Pokud se chcete dozvědět více o licencích a o tom, co Debian pokládá za svobodný software, podívejte se na Debian Free Software Guidelines. Nejdůležitější právní poznámka je, že tento software je bez jakékoliv záruky. Programátoři, kteří vytvořili tento software, to udělali pro prospěch celé komunity. Nezaručujeme, že software se bude hodit pro dané účely. Na druhou stranu, jelikož se jedná o svobodný software, můžete jej měnit tak, aby odpovídal vašim potřebám -- a využívat kódu ostatních, kteří stejným způsobem rozšiřují tento software. ━━━━━━━━━━━━━━ ^[1] Pokud se chcete dozvědět víc o tom, jak vyhledat a rozbalit zdrojové balíky, podívejte se do Debian FAQ na část "Basics of the Debian Package Management System". Kapitola 2. Požadavky na počítač Obsah 2.1. Podporovaná zařízení 2.1.1. Podporované počítačové architektury 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty 2.1.3. Podpora grafických karet 2.1.4. Víceprocesorové systémy 2.2. Instalační média 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM 2.2.2. Pevný disk 2.2.3. Síť 2.2.4. Un*x nebo systém GNU 2.2.5. Podporovaná datová média 2.3. Ostatní zařízení 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor 2.6. Hardware pro připojení k síti 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware V této kapitole se dozvíte informace o hardwarových požadavcích distribuce a také zde naleznete odkazy na další informace o zařízeních podporovaných Linuxem a GNU programy. 2.1. Podporovaná zařízení Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu a programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač gcc atd., a pro kterou existuje port Debianu, můžete Debian nainstalovat. Viz stránka s porty (http:// www.debian.org/ports/alpha/). Než abychom se snažili popsat všechny podporované konfigurace hardwaru pro architekturu Alpha, zaměříme se spíše na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňující dokumentaci. 2.1.1. Podporované počítačové architektury Debian 4.0 podporuje dvanáct hlavních počítačových architektur a několik jejich variant. ┌──────────────────┬─────────────────┬─────────────────────────┬──────────────┐ │ Architektura │ Označení v │ Podarchitektura │ Varianta │ │ │ Debianu │ │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │Intel x86 │i386 │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │AMD64 & Intel │amd64 │  │  │ │EM64T │ │ │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │DEC Alpha │alpha │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Netwinder a CATS │netwinder │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Intel IOP32x │iop32 │ │ARM a StrongARM │arm ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Intel IXP4xx │ixp4xx │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │RiscPC │rpc │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PA-RISC 1.1 │32 │ │HP PA-RISC │hppa ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PA-RISC 2.0 │64 │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │Intel IA-64 │ia64 │  │  │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │SGI IP22 (Indy/Indigo 2) │r4k-ip22 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │SGI IP32 (O2) │r5k-ip32 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │MIPS (big endian) │mips │Broadcom BCM91250A │sb1-bcm91250a │ │ │ │(SWARM) │ │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91480B │sb1a-bcm91480b│ │ │ │(BigSur) │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Cobalt │cobalt │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │ │r4k-kn04 │ │ │ │DECstation ├──────────────┤ │MIPS (little │ │ │r3k-kn02 │ │endian) │mipsel ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91250A │sb1-bcm91250a │ │ │ │(SWARM) │ │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Broadcom BCM91480B │sb1a-bcm91480b│ │ │ │(BigSur) │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Atari │atari │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │Amiga │amiga │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │68k Macintosh │mac │ │Motorola 680x0 │m68k ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │ │bvme6000 │ │ │ │ ├──────────────┤ │ │ │VME │mvme147 │ │ │ │ ├──────────────┤ │ │ │ │mvme16x │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │CHRP │chrp │ │IBM/Motorola │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │PowerPC │powerpc │PowerMac │pmac │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │PReP │prep │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │sun4m │sparc32 │ │ │ ├─────────────────────────┼──────────────┤ │Sun SPARC │sparc │sun4u │ │ │ │ ├─────────────────────────┤sparc64 │ │ │ │sun4v │ │ ├──────────────────┼─────────────────┼─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │IPL z VM-reader a DASD │generic │ │IBM S/390 │s390 ├─────────────────────────┼──────────────┤ │ │ │IPL z pásky │tape │ └──────────────────┴─────────────────┴─────────────────────────┴──────────────┘ Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře Alpha. Pro ostatní podporované architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports. 2.1.2. Procesory, základní desky a grafické karty Kompletní informace o podporovaných počítačích DEC Alpha najdete v Linux Alpha HOWTO. V této sekci popíšeme systémy podporované instalačním systémem. Počítače Alpha se dělí na několik odlišných typů, protože existuje spousty generací základních desek a podpůrných čipových sad. Různé systémy ("podarchitektury") mají často rozdílné schopnosti, takže instalace a hlavně zavádění se může lišit systém od systému. V následující tabulce je seznam podporovaných systémů a jejich kódové označení (nutné pro instalaci). ┌─────────────────────────────────────────┬────────────────────────┬──────────┐ │ Hardware │ Alias(y) │MILO obraz│ ├────────────┬────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 500 5/266.300 │Maverick │alcor │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 500 5/333...500│Bret │alcor │ │ALCOR ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 600/266...300 │Alcor │alcor │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 600/300...433 │XLT │xlt │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │BOOK1 │AlphaBook1 (laptop) │Alphabook1/Burns │book1 │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 200 4/100...166│Mustang │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 200 4/233 │Mustang+ │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 205 4/133...333│LX3 │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 250 4/300 │M3+ │avanti │ │AVANTI ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 255 4/133...333│LX3+ │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 300 4/266 │Melmac │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 400 4/166 │Chinet │avanti │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 400 4/233...300│Avanti │avanti │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaPC164 │PC164 │pc164 │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaPC164-LX │LX164 │lx164 │ │EB164 ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaPC164-SX │SX164 │sx164 │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │EB164 │EB164 │eb164 │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaPC64 │Cabriolet │cabriolet │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │EB64+ │AlphaPCI64 │Cabriolet │cabriolet │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │EB64+ │EB64+ │eb64p │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │EB66 │EB66 │eb66 │ │EB66 ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │EB66+ │EB66+ │eb66p │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DEC 2000 Model 300(S) │Jensen │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │JENSEN │DEC 2000 Model 500 │Culzen │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DECpc 150 │Jensen │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 433a │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 433au │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 466au │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 500a │Miata │miata │ │MIATA ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 500au │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 550au │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 600a │Miata │miata │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Personal WorkStation 600au │Miata │miata │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000 4/200 │Mikasa │mikasa │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000 4/233..266 │Mikasa+ │mikasa │ │MIKASA ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000 5/300 │Mikasa-Pinnacle │mikasa │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000 5/300 │Mikasa-Primo │mikasa │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UP1000 │Nautilus │N/A │ │NAUTILUS ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UP1100 │Galaxy-Train/Nautilus │N/A │ │ │ │Jr. │ │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AXPpci33 │Noname │noname │ │NONAME ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UDB │Multia │noname │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000A 4/ │Noritake │N/A │ │ │233...266 │ │ │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000A 5/300 │Noritake-Pinnacle │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1000A 5/ │Noritake-Primo │N/A │ │ │333...500 │ │ │ │NORITAKE ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 800 5/333...500 │Corelle │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaStation 600 A │Alcor-Primo │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Digital Server 3300 │Corelle │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Digital Server 3300R │Corelle │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │PLATFORM │P2K │P2K │p2k │ │2000 │ │ │ │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 1200 5/xxx │Tincup/DaVinci │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 4000 5/xxx │Wrangler/Durango │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │RAWHIDE │AlphaServer 4100 5/xxx │Dodge │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Digital Server 5300 │Tincup/DaVinci │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Digital Server 7300 │Dodge │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DeskStation AlphaPC164-UX │Ruffian │ruffian │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DeskStation RPL164-2 │Ruffian │ruffian │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DeskStation RPL164-4 │Ruffian │ruffian │ │RUFFIAN ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DeskStation RPX164-2 │Ruffian │ruffian │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │DeskStation RPX164-4 │Ruffian │ruffian │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │Samsung AlphaPC164-BX │Ruffian │ruffian │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 2000 4/xxx │Demi-Sable │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 2000 5/xxx │Demi-Gamma-Sable │N/A │ │SABLE ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 2100 4/xxx │Sable │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer 2100 5/xxx │Gamma-Sable │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │TAKARA │21164 PICMG SBC │Takara │takara │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS15 │HyperBrick2 │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS25 │Granite │N/A │ │TITAN ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer ES45 │Privateer │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UNKNOWN │Yukon │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS10 │Webbrick │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS10L │Slate │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS20 │Catamaran/Goldrush │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS20E │Goldrack │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer DS20L │Shark │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer ES40 │Clipper │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │TSUNAMI │DP264 │DP264 │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │SMARTengine 21264 PCI/ISA │Eiger │N/A │ │ │SBC │ │ │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UNKNOWN │Warhol │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UNKNOWN │Windjammer │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │UP2000 │Swordfish │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │XP1000 │Monet/Brisbane │N/A │ │ ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │XP900 │Webbrick │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer GS160 │Wildfire │N/A │ │WILDFIRE ├────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │ │AlphaServer GS320 │Wildfire │N/A │ ├────────────┼────────────────────────────┼────────────────────────┼──────────┤ │XL │XL-233...266 │XL │xl │ └────────────┴────────────────────────────┴────────────────────────┴──────────┘ Jsme přesvědčeni že, Debian etch podporuje instalaci na všechny alpha podarchitektury kromě Ruffianu a podarchitektur XL a Titan. 2.1.3. Podpora grafických karet Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí na tom, zda pro kartu existuje ovladač v projektu X.Org. Většina grafických karet pro sloty PCI, AGP a PCIe funguje s X.Org bezproblémově. Podrobnosti o podporovaných grafických kartách, sběrnicích, monitorech a ukazovacích zařízeních naleznete na http:// xorg.freedesktop.org/. Debian 4.0 je dodáván se systémem X.Org verze 7.1. 2.1.4. Víceprocesorové systémy Tato architektura umožňuje využití více procesorů -- tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci Debian 4.0 podporu SMP nezahrnuje. Instalaci by to vadit nemělo, protože jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém však bude využívat pouze první procesor. Pro využití více než jednoho procesoru budete muset nahradit jádro operačního systému, viz 8.6 - "Kompilace nového jádra". Pro jádro verze 2.6.18 zapnete podporu SMP tak, že v konfiguračním systému jádra vyberete v sekci General setup položku Symmetric multi-processing support. 2.2. Instalační média Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji rozebírá kapitola 4 - "Získání instalačních médií". 2.2.1. CD-ROM/DVD-ROM Poznámka Kdykoliv v této příručce uvidíte napsáno "CD-ROM", čtěte to jako "CD-ROM nebo DVD-ROM", protože z hlediska operačního systému není mezi těmito technologiemi žádný rozdíl. Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že váš počítač neumí zavádět systém přímo z CD, můžete CD-ROM využít po počátečním zavedení systému z jiného média, viz 5 - "Zavedení instalačního systému". Na architektuře Alpha jsou podporovány jak SCSI, tak IDE/ATAPI CD-ROM mechaniky, ovšem musí být připojeny na řadič podporovaný SRM konzolou. To vyřazuje mnoho přídavných řadičů, ale řadiče přímo od výrobce by měly většinou fungovat. Chcete-li zjistit, zda je vaše zařízení podporováno SRM konzolou, nahlédněte do SRM HOWTO. 2.2.2. Pevný disk Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z pevného disku. To však vyžaduje jiný operační systém, pomocí kterého nahrajete na disk instalační program. 2.2.3. Síť Během instalace můžete pro stažení potřebných souborů použít síť (konkrétně služny HTTP nebo FTP). To, zda se síť použije, závisí na typu instalace, který si zvolíte, a na vašich odpovědích během instalace. Instalační systém podporuje většinu typů síťových připojení včetně PPPoE, výjimkou jsou ISDN nebo PPP. Po instalaci můžete svůj systém nastavit i pro tato připojení. Instalační systém také můžete zavést ze sítě. Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS. 2.2.4. Un*x nebo systém GNU Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci Debian GNU /Linuxu a úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku příručky. Tento způsob instalace je vhodný zejména pro uživatele s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii, nebo na počítačích, které si nemohou dovolit prostoje. Jestliže vás zmíněná technika zajímá, přeskočte na D.3 - "Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému". 2.2.5. Podporovaná datová média Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (8.6 - "Kompilace nového jádra"). Podpora co nejvíce zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném hardwaru. Všechny systémy pro ukládání dat podporované linuxovým jádrem jsou také podporovány instalačním systémem, což zahrnuje i SCSI a IDE disky. Na spoustě systémů však SRM konzola neumí zavést systém z IDE disku a Jensen navíc neumí startovat z disket (viz http://www.alphalinux.org/faq/FAQ-9.html). 2.3. Ostatní zařízení V Linuxu můžete používat nejrůznější hardwarové vybavení jako myši, tiskárny, scannery, televizní karty a zařízení PCMCIA a USB. Většina z nich však není pro instalaci nutná. 2.4. Hardware určený pro GNU/Linux V současnosti již někteří prodejci dodávají počítače s nainstalovaným Debianem, případně jinou distribucí GNU/Linuxu. Patrně si za tuto výhodu něco připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware počítače je se systémem GNU/Linux plně kompatibilní. Ať už zakoupíte počítač s instalací GNU/Linuxu nebo bez ní, je důležité se přesvědčit, že je hardware podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte si, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují. 2.4.1. Vyvarujte se uzavřených technologií Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladačů pro Linux, případně požadují podepsat smlouvu o uchování těchto informací v tajnosti před třetími osobami, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro takový ovladač. Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace a pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že komunita okolo svobodného softwaru představuje důležitou skupinu zákazníků. 2.5. Požadavky na operační paměť a diskový prostor K instalaci potřebujete alespoň 32MB operační paměti a 500MB volného místa na disku. Toto jsou opravdu minimální hodnoty. Reálnější pohled naleznete v části 3.4 - "Splnění minimálních hardwarových požadavků". 2.6. Hardware pro připojení k síti Libovolná síťová karta (NIC) podporovaná linuxovým jádrem by měla být podporována i instalačním systémem. Ovladače dostupné jak moduly jádra by se měly zavádět automaticky. 2.6.1. Ovladače vyžadující firmware Instalační systém zatím nepodporuje používání firmware. To znamená, že síťové karty používající ovladač, který vyžaduje nahrání firmwaru, nejsou podporovány. Jestliže pro instalaci nemůžete použít jinou síťovou kartu, můžete pro instalaci Debian GNU/Linuxu použít obraz velkého CD nebo DVD. Při instalaci zvolte možnost, že nechcete nastavit síť a že chcete použít pouze balíky, které jsou dostupné na CD/DVD. Po instalaci (po restartu do nového systému) pak můžete nainstalovat příslušný ovladač a firmware a nastavit síť ručně. Může se stát, že firmware bude zabalený v jiném balíku než ovladač, nebo že nebude dostupný v "hlavní" sekci archivu Debianu. Pokud je podporovaný samotný ovladač, je zde šance, že budete moci síťovou kartu používat i během instalace. Musíte však z nějakého média ručně nakopírovat firmware do adresáře /usr/lib/hotplug/firmware. Firmware byste pak měli před dokončením instalace nakopírovat i do nově nainstalovaného systému. Kapitola 3. Než začnete s instalací Obsah 3.1. Přehled instalačního procesu 3.2. Zálohujte si svá data! 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru 3.3.3. Hardwarová kompatibilita 3.3.4. Nastavení sítě 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů 3.5.1. Dělení disku v Tru64 UNIX 3.5.2. Dělení disku ve Windows NT 3.6. Než začnete s instalací ... Tato kapitola se zabývá přípravou pro instalaci Debianu ještě před zavedením instalačního programu. To zahrnuje zazálohování dat, zjištění informací o hardwaru a další nezbytné kroky. 3.1. Přehled instalačního procesu Jenom na okraj bychom chtěli poznamenat, že kompletní reinstalace Debianu je velmi výjimečná událost, kterou má nejčastěji na svědomí mechanická závada pevného disku. Na rozdíl od mnoha známých operačních systémů, které musíte při přechodu na novější verzi instalovat úplně znovu, nebo alespoň přeinstalovat aplikace, Debian GNU/Linux se umí aktualizovat za běhu. Pokud by nová verze programu vyžadovala nové verze ostatních balíků, nebo byla nějakým způsobem konfliktní s jiným programem, balíčkovací systém Debianu se o vše postará. Protože máte k dispozici mocné aktualizační nástroje, měli byste o kompletní reinstalaci uvažovat pouze jako o poslední možnosti. Instalační systém není navržen aktualizaci staršího systému. Následuje stručný přehled instalačního procesu: 1. Nejprve si zazálohujete všechna důležitá data (hlavně dokumenty). 2. Poté posbíráte co nejvíce informací o svém počítači a seženete si potřebnou dokumentaci (např. dokumenty odkazované z této příručky). 3. Na pevném disku vytvoříte volné rozdělitelné místo (pro Debian). 4. Stáhnete si soubory instalačního systému a všechny potřebné ovladače. (Pokud instalujete z CD, tento krok ignorujte). 5. Připravíte si zaváděcí pásky/diskety/USB klíčenky, nebo na příslušná místa nakopírujete zaváděcí soubory. (Většina uživatelů může k zavedení použít některé z CD.) 6. Zavedete instalační systém. 7. Zvolíte jazyk pro instalaci. 8. Nastavíte síťové připojení. 9. Vytvoříte a připojíte oblasti pro Debian. 10. Můžete pozorovat automatické stažení, instalaci a nastavení základního systému. 11. Volitelně můžete nainstalovat další software pomocí předpřipravených úloh. 12. Nainstalujete zavaděč, kterým budete spouštět Debian GNU/Linux (případně i původní operační systém). 13. Spustíte svůj nově nainstalovaný systém. Pokud máte s některým instalačním krokem problémy, je dobré vědět, který balík je za danou situaci zodpovědný. Nuže, představujeme vám hlavní softwarové role v tomto instalačním dramatu: debian-installer (instalační program) je hlavní náplní této příručky. Rozpoznává hardware a nahrává správné ovladače, rozděluje disky, instaluje linuxové jádro a dohlíží na programy dhcp-client, aby nastavil síťové připojení, debootstrap, aby nainstaloval balíky základního systému a tasksel, aby doinstaloval dodatečný software. V této fázi instalace hraje své epizodní role mnohem více herců, ale úloha debian-installeru končí s prvním zavedením nového systému. Díky programu tasksel, si můžete jednoduše doinstalovat celé skupiny programů jako "webový server" nebo "desktopové prostředí" a přizpůsobit si tak systém svým potřebám. Pro začínajícího uživatele je jedním z důležitých rozhodnutí během instalace instalace desktopového grafického prostředí, se skládá ze systému X Window a jednoho z populárních desktopových prostředí. Pokud desktopové prostředí nenainstalujete, budete mít k dispozici relativně jednoduchý systém ovládaný z příkazové řádky. Grafické prostředí je volitelné proto, protože hodně systémů Debian GNU/Linux slouží jako servery, a ty ke své činnosti grafické rozhraní nepotřebují. Vezměte, prosím, na vědomí, že X Window System je od instalačního systému úplně oddělen a protože je mnohem více komplikovaný, nezabýváme se jím ani v této příručce. 3.2. Zálohujte si svá data! Před instalací si vytvořte zálohu všech souborů, které máte na disku, protože byste o ně při instalaci mohli přijít. Je totiž velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste si pro Debian GNU/Linux udělali místo. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale jedna chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce. Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, kdy byste se chystali přerozdělit systémový disk, by se vám mohlo stát, že bude nutné znovu nainstalovat zavaděč původního systému, nebo dokonce celý systém. 3.3. Dále budete potřebovat 3.3.1. Dokumentace 3.3.1.1. Instalační manuál Dokument, který právě čtete, je oficiální verze instalační příručky pro vydání Debianu etch a je dostupný v různých formátech a jazykových verzích. 3.3.1.2. Domumentace k hardwaru Obsahuje spousty užitečných informací o konfiguraci resp. provozování různého hardwaru. ● Linux/Alpha FAQ 3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru V mnoha případech umí instalační program rozpoznat hardware automaticky, ale podle hesla "vždy připraven" doporučujeme, abyste se před instalací se svým hardwarem seznámili poněkud důvěrněji. Informace o hardwaru můžete získat: ● Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem. ● Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete, když během startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často to bývá klávesa Delete. ● Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny. ● Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému. Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM. ● Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty. Tabulka 3.1. Hardwarové informace nutné pro instalaci ┌───────────┬─────────────────────────────────────────────────────────────────┐ │ Hardware │ užitečné informace │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Počet. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Jejich pořadí v systému. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) │ │Pevné disky├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Dostupné volné místo. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Diskové oddíly. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné operační systémy │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná rozlišení. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Horizontální obnovovací frekvence. │ │Monitor ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Vertikální obnovovací frekvence. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná barevná hloubka (počet barev). │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Velikost obrazovky. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ: sériová, PS/2 nebo USB. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Port. │ │Myš ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Počet tlačítek. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model │ │Síť ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Typ adaptéru. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │Tiskárna ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná tisková rozlišení. │ ├───────────┼─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Výrobce a model. │ │ ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │Grafická │Dostupná videopaměť. │ │karta ├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤ │ │Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste porovnat se │ │ │schopnostmi monitoru). │ └───────────┴─────────────────────────────────────────────────────────────────┘ 3.3.3. Hardwarová kompatibilita Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy. Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility: ● Zkontrolujte webové stránky výrobce, zda nemá nové ovladače. ● Hledejte na webových stránkách nebo v manuálech informace o emulaci. Je možné, že některé méně známé značky používají stejné ovladače nebo nastavení, jako jejich známější kolegové. ● Prohlejte seznamy hardwaru kompatibilního s Linuxem. ● Hledejte na Internetu zkušenosti jiných uživatelů. 3.3.4. Nastavení sítě Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě následující informace. ● Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami). ● Název vaší domény. ● IP adresu vašeho počítače. ● Síťovou masku. ● IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na vaší síti brána je. ● IP adresu jmenného serveru, který zprostředkovává převod názvů počítačů na IP adresy (DNS). Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server, nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky. Používáte-li bezdrátové připojení, měli byste navíc zjistit: ● ESSID vaší bezdrátové sítě. ● Bezpečnostní WEP klíč (pokud jej používáte). 3.4. Splnění minimálních hardwarových požadavků Porovnejte seznam svého hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace. Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina uživatelů by asi nebyla spokojena s rychlostí systému. Vždy záleží na konkrétních požadavcích a možnostech. Tabulka 3.2. Doporučené minimální požadavky ┌──────────────────┬───────────────┬────────────────┬──────────┐ │ Typ instalace │RAM (minimální)│RAM (doporučená)│Pevný disk│ ├──────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤ │Bez kanc. aplikací│64 MB │256 MB │1 GB │ ├──────────────────┼───────────────┼────────────────┼──────────┤ │Pracovní stanice │64 MB │512 MB │5 GB │ └──────────────────┴───────────────┴────────────────┴──────────┘ Konkrétní minimální paměťové požadavky jsou o něco nižší, čísla uváděná v tabulce. Podle architektury je možné instalovat Debian s pouhými 20MB RAM (na s390) až po 48MB (i386 a amd64). Něco podobného platí i pro požadavky na diskový prostor a hodně závisí na tom, které aplikace si nainstalujete. Více informací naleznete v tabulce D.2 - "Místo potřebné pro úlohy". I na starších systémech je možné provozovat grafické desktopové prostředí, ale v takovém případě je doporučeno nainstalovat méně náročné prostředí než KDE nebo GNOME. Mezi populární alternativy patří xfce4, icewm a wmaker, ale na výběr máte i přehršle dalších. Pro serverové nasazení je téměř nemožné určit paměťové nebo diskové požadavky, protože ty se liší podle konkrétního nasazení. Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro své vlastní soubory a data je vždy lepší být velkorysý. Dále je potřeba dávat pozor na oblast /var, která obsahuje hodně dat závislých na konkrétní situaci. Například soubory programu dpkg mohou klidně zabrat 40MB, ani nevíte jak. Dále sem zapisuje třeba apt-get, který zde odkládá stažené balíky před samotnou instalací. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro /var uvažovat o alokování minimálně 200MB. Plánujete-li instalaci grafického desktopového prostředí, tak i mnohem více. Do /var také implicitně ukládají své databáze databázové systémy. 3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi -- přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv. Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Tru64 (Digital UNIX), OpenVMS, Windows NT, FreeBSD, ...) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém. Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace. Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi. Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá. Stejně tak pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až během instalace (viz 6.3.2.1 - "Rozdělení disků"). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.) Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit jej až při instalaci. I tak byste si měli raději tuto kapitolu přečíst, protože někdy mohou nastat okolnosti, které vás k rozdělení disku před instalací stejně donutí (například vynucené pořadí některých oblastí). Ve všech ostatních případech musíte disk rozdělit ještě před instalací, abyste pro Debian vytvořili volné místo. Pokud některé z oblastí budou patřit k jinému operačnímu systému, vytvořte je pomocí oddílových programů daného systému. Stejně tak nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co mu chutná.) Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí. Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém. Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), musíte: 1. Zazálohovat vše v počítači. 2. Zavést z disket nebo CD dodaných s původním operačním systémem. 3. Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian. 4. Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí. 5. Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu. 6. Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci. 3.5.1. Dělení disku v Tru64 UNIX Tru64 UNIX, dříve známý jako Digital UNIX, což je vlastně jiné jméno pro OSF/1, používá dělicí schéma podobné jako BSD "disk label". To znamená, že povoluje mít až osm oblastí na každém disku. Oblasti jsou v Linuxu očíslovány od "1" do "8" a v UNIXu opísmenkovány od "a" do "h". V linuxových jádrech 2.2 a vyšších odpovídá vždy číslo "1" písmenku "a", číslo "2" písmenku "b" a tak dále. Například: oblast rz0e v Tru64 UNIXu by se v Linuxu nazývala sda5. Oblasti v Tru64 disk label se mohou překrývat. Pokud budete tento disk používat z Tru64, je vyžadováno, aby se oblast "c" rozpínala přes celý disk, tudíž překrývala všechny ostatní neprázdné oblasti. Pod Linuxem to znamená, že oblast sda3 je identická s sda (pokud je přítomen další disk, tak sdb3 s sdb, atd.). Kromě splnění tohoto požadavku není žádný rozumný důvod, proč vytvářet překrývající se oblasti. Současný dělicí program debian-installeru nepodporuje překrývající se oblasti, což znamená, že nedoporučujeme sdílet disk mezi Tru64 a Debianem. Po skončení instalace samozřejmě můžete Tru64 disky připojit a používat zcela bez problémů. Další zažitá konvence je požadavek, aby oblast "a" začínala na začátku disku, což zajistí, že disklabel bude vždy obsahovat zaváděcí sektor. Jestliže chcete zavádět Debian z tohoto disku, měla by mít velikost alespoň 2MB, aby se tam vešel aboot a možná jádro. Tato oblast je požadovaná pouze z důvodu kompatibility; v žádném případě na ní nevytvářejte souborový systém, protože byste si zničili data. Je možné a vlastně docela rozumné, sdílet mezi Linuxem a UNIXem oblast pro virtuální paměť. V takovém případě však budete muset na tuto oblast spouštět program mkswap pokaždé, když budete spouštět Linux po předchozí práci v UNIXu. Děje se to proto, protože UNIX na dané oblasti zničí příznak virtuální paměti, a Linux si bez onoho příznaku nedovolí na oblast cokoliv uložit. K vyřešení tohoto problému stačí ve startovacích skriptech Linuxu spustit program mkswap kdekoliv před příkazem swapon -a. Digital UNIX může nativně používat dva druhy oblastí: UFS a AdvFS. Linux bohužel rozumí pouze té první. Chcete-li si tedy prohlížet UNIXové oblasti z Linuxu, zkontrolujte, zda jsou typu UFS. 3.5.2. Dělení disku ve Windows NT Windows NT používají tabulku rozdělení disku stejnou, jako na osobních počítačích. Pokud měníte existující FAT nebo NTFS oblasti, je doporučeno použít nástroje obsažené v instalaci Windows NT (nebo pohodlněji přímo z AlphaBIOSu). V ostatních případech je lepší použít linuxové nástroje, které obvykle odvedou lepší práci. Poznámka: pokud vám Disk Administrátor z Windows NT nabídne zapsat "harmless signature" na ne-Windowsové disky (pokud nějaké máte), nikdy je to nenechte udělat, protože tato signatura zničí tabulku rozdělení disku! Pokud plánujete zavádění Linuxu z konzoly ARC/AlphaBIOS/ARCSBIOS, budete potřebovat malou FAT oblast pro zavaděč MILO. (5 MB je plně dostačujících.) Pokud jsou nainstalovány Windows NT, je možno pro tento účel využít jejich 6 MB velkou zaváděcí oblast. Debian etch nepodporuje instalaci MILa. Pokud již máte MILO nainstalováno nebo je budete instalovat z jiného média, stále můžete Debian zavést z ARC konzoly. 3.6. Než začnete s instalací ... Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení firmware systému. Firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux Kapitola 4. Získání instalačních médií Obsah 4.1. Oficiální sada CD-ROM 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP 4.3.1. Nastavení BOOTP serveru 4.3.2. Nastavení DHCP serveru 4.3.3. Povolení TFTP serveru 4.3.4. Přesun TFTP obrazů na místo 4.4. Automatická Instalace 4.4.1. debian-installer 4.1. Oficiální sada CD-ROM Nejsnazší cesta k instalaci Debianu vede přes oficiální sadu debianích CD (viz seznam dodavatelů). Pokud máte rychlé připojení k síti a vypalovací mechaniku, můžete si stáhnout obrazy CD z debianího zrcadla a vyrobit si vlastní sadu. (Postup naleznete na webové stránce debianích CD.) Jestliže již CD máte a váš počítač z nich umí zavést systém, můžete přeskočit rovnou na 5 - "Zavedení instalačního systému". Přestože Debian zabírá několik CD, je nepravděpodobné, že byste potřebovali všechny disky, protože balíky jsou na nich seřazeny podle oblíbenosti, takže většinu programů nainstalujete z prvního CD. Také můžete použít DVD verzi, která vám ušetří místo na poličce a navíc se vyhnete diskžokejské práci s hromadou CD. Pokud sice CD máte, ale váš počítač nepodporuje zavádění z CD-ROM, můžete zahájit instalaci zavedením instalačního systému z ze sítě, nebo ručním zavedením jádra z CD. Soubory, které potřebujete k zavedení instalačního systému alternativními cestami, se rovněž nachází na CD. Organizace adresářů na CD je shodná se strukturou debianího archívu na Internetu, takže cesty k souborům uváděné dále v dokumentu můžete jednoduše vyhledat jak na CD, tak i na síti. Po zavedení instalačního systému do paměti se již budou všechny potřebné soubory kopírovat z CD. Pokud sadu CD nemáte, budete si muset stáhnout soubory instalačního sytému a nakopírovat je na připojený počítač tak, aby se z nich mohl zavést instalační systém. 4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel Nejbližší (a tedy pravděpodobně nejrychlejší) zrcadlo naleznete v seznamu zrcadel Debianu. Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte binární mód, ne textový nebo automatický. 4.2.1. Kde se nalézají instalační obrazy? Instalační obrazy jsou umístěny na každém zrcadle Debianu v adresáři debian/ dists/etch/main/installer-alpha/current/images/. Význam jednotlivých obrazů popisuje soubor MANIFEST. 4.2.1.1. Instalační soubory pro Alpha systémy Pokud na Alpha stanici zvolíte zavedení systému z ARC konzoly za použití zavaděče MILO, budete si muset připravit disketu obsahující MILO a LINLOAD.EXE. Příslušné soubory jsou v adresáři MILO pod názvy milo_podarchitektura.bin. Pro více informací o Alpha firmwaru a zavaděčích se podívejte na 5.1.1 - "Firmware Alpha konzoly". Připravené obrazy bohužel nemohou být testovány na všech podarchitekturách. Jestliže vám nefungují, zkuste nakopírovat příslušnou binárku zavaděče MILO na disketu (ftp://ftp.debian.org/debian/dists/etch/main/disks-alpha/current/MILO/ ). Poznámka: MILO nepodporuje ext2 s volbou "sparse superblocks", takže jej nemůžete použít k zavedení jádra z nově vytvořených souborových systémů ext2. To můžete obejít tím, že uložíte jádro na oblast typu FAT (společně se zavaděčem). Protože je binárka MILO platformově závislá, musíte si podle 2.1.2 - "Procesory, základní desky a grafické karty" vybrat příslušný obraz MILO zavaděče. 4.3. Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavést ze sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice. Musíte nastavit TFTP server a často i DHCP server nebo BOOTP server. BOOTP je IP protokol, který informuje počítač o jeho IP adrese a prozradí mu, odkud si má stáhnout zaváděcí obraz. DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatibilní rozšíření protokolu BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí DHCP. Na rozdíl od Open Firmware, který je stanicích Sparc a PowerPC, konzole SRM nemůže použít protokol RARP za účelem získání IP adresy. Proto musíte pro zavedení Alphy ze sítě použít protokol BOOTP^[2]. Také můžete zadat nastavení síťových rozhraní přímo v SRM konzoli. Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux. 4.3.1. Nastavení BOOTP serveru V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery. Jednak je to CMU bootpd a druhý je vlastně DHCP server -- ISC dhcpd. V distribuci Debian GNU/Linux jsou k dispozici v balících bootp a dhcp-server. Pokud chcete použít CMU bootpd, musíte nejprve odkomentovat (nebo přidat) jeden důležitý řádek v souboru /etc/inetd.conf. V systému Debian GNU/Linux můžete spustit update-inetd --enable bootps a následně restartovat inetd pomocí /etc/ init.d/inetd reload. V jiných systémech přidejte řádku, která bude vypadat zhruba takto: bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120 Nyní musíte vytvořit soubor /etc/bootptab. Jeho struktura je velmi podobná té, co používají staré dobré soubory printcap, termcap a disktab ze systému BSD. Bližší informace jsou v manuálové stránce bootptab. Pokud používáte CMU bootpd, musíte rovněž znát hardwarovou (MAC) adresu klienta. Následuje příklad souboru /etc/bootptab: client:\ hd=/tftpboot:\ bf=tftpboot.img:\ ip=192.168.1.90:\ sm=255.255.255.0:\ sa=192.168.1.1:\ ha=0123456789AB: Z příkladu budete muset změnit minimálně volbu "ha", která značí hardwarovou adresu klienta. Volba "bf" specifikuje soubor, který si klient stáhne protokolem TFTP, viz 4.3.4 - "Přesun TFTP obrazů na místo". V kontrastu s předchozím je nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd velmi jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Některé architektury však vyžadují pro zavádění klientů pomocí BOOTP komplikované nastavení. Je-li to váš případ, přečtěte si 4.3.2 - "Nastavení DHCP serveru". V opačném případě stačí v konfiguračním souboru vložit do bloku podsítě, ve které se nachází klient, direktivu allow bootp. Potom restartujte dhcpd server příkazem /etc/init.d/dhcpd3-server restart. 4.3.2. Nastavení DHCP serveru Jedním ze svobodných DHCP serverů je ISC dhcpd. Debian GNU/Linux jej obsahuje jako balík dhcp3-server. Následuje ukázka jednoduchého konfiguračního souboru (obvykle /etc/dhcp3/dhcpd.conf): option domain-name "priklad.cz"; option domain-name-servers ns1.priklad.cz; option subnet-mask 255.255.255.0; default-lease-time 600; max-lease-time 7200; server-name "karel"; subnet 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0 { range 192.168.1.200 192.168.1.253; option routers 192.168.1.1; } host clientname { filename "/tftpboot/tftpboot.img"; server-name "karel"; next-server dalsiserver.priklad.cz; hardware ethernet 01:23:45:67:89:AB; fixed-address 192.168.1.90; } V tomto příkladu máme jeden server jménem karel, který obstarává práci DHCP a TFTP serveru a také slouží jako brána do sítě. Ve svém nastavení si musíte změnit alespoň doménové jméno, jméno serveru a hardwarovou adresu klienta. Položka filename by měla obsahovat název souboru, který si klient stáhne přes TFTP. Po úpravách konfiguračního souboru musíte restartovat dhcpd příkazem /etc/ init.d/dhcpd3-server restart. 4.3.3. Povolení TFTP serveru Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je tftpd povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru /etc/inetd.conf: tftp dgram udp wait nobody /usr/sbin/tcpd in.tftpd /tftpboot Při instalaci z debianích balíků se o nic nemusíte starat, protože se tento řádek založí automaticky při instalaci balíku. Poznámka TFTP servery historicky používaly pro uložení nabízených obrazů adresář / tftpboot. Aby byl Debian GNU/Linux v souladu se standardem FHS, mohou debianí balíky používat jiná umístění. Například tftpd-hpa implicitně používá adresář / var/lib/tftpboot. Je proto možné, že budete muset cesty uváděné v této kapitole upravit pro konkrétní situaci. Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název adresáře, jehož jméno je za in.tftpd;^[3] budete jej dále potřebovat. Pokud musíte změnit obsah souboru /etc/inetd.conf, musíte také upozornit proces inetd, aby aktualizoval svá nastavení. Na počítači s Debianem stačí spustit /etc/init.d/inetd reload. Na jiných systémech musíte zjistit ID běžícího procesu inetd a spustit kill -HUP pid-inetd. 4.3.4. Přesun TFTP obrazů na místo Dále je potřeba umístit příslušný TFTP obraz (viz 4.2.1 - "Kde se nalézají instalační obrazy?") do adresáře, kde má tftpd uloženy obrazy. Bohužel TFTP klient očekává jméno souboru v určitém tvaru, pro který neexistují žádné závazné standardy. Proto ještě musíte na příslušný obraz vytvořit odkaz, který tftpd použije pro zavedení konkrétního klienta. 4.3.4.1. Zavedení Alphy přes TFTP Na systémech Alpha musíte v SRM konzoli zadat jméno obrazu (jako relativní cestu k adresáři se zaváděcími obrazy) jako parametr argumentu -file příkazu boot. Stejného výsledku dosáhnete nastavením proměnné BOOT_FILE. Eventuálně můžete jméno specifikovat rovněž pomocí BOOTP (při konfiguraci ISC dhcpd použijte direktivu filename). Na SRM konzoli, na rozdíl od Open Firmwaru, neexistuje standardní jméno souboru, takže musíte zadat jméno souboru jednou z popsaných metod. 4.4. Automatická Instalace Pokud spravujete více obdobných počítačů, můžete využít plně automatickou instalaci. Příslušné balíky se jmenují fai, replicator, systemimager, autoinstall a samozřejmě debian-installer 4.4.1. debian-installer Instalační program Debianu podporuje automatické instalace pomocí předkonfiguračních souborů. Předkonfigurační soubor obsahuje odpovědi na otázky, které se debian-installer ptá během instalace. Tento soubor můžete nahrát ze sítě nebo z vyměnitelného média. Kompletní dokumentaci o přednastavení včetně funkčního příkladu naleznete v B - "Automatizování instalací pomocí přednastavení". ━━━━━━━━━━━━━━ ^[2] Systémy Alpha mohou také síťově nabootovat pomocí DECNet MOP (Maintenance Operations Protocol), ale tato možnost není dále popsána. Pravděpodobně ale bude váš lokální OpenVMS operátor štěstím bez sebe, když ho požádáte o pomoc při zavedení Linuxu na své Alphě. ^[3] Přepínač -l umožňuje některým verzím in.tftpd zaznamenávat všechny požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To je vhodné zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Kapitola 5. Zavedení instalačního systému Obsah 5.1. Zavedení instalátoru na Alpha 5.1.1. Firmware Alpha konzoly 5.1.2. Zavedení z TFTP 5.1.3. Zavedení z CD-ROM s konzolou SRM 5.2. Zaváděcí parametry 5.2.1. Parametry instalačního programu 5.3. Problémy s instalačním systémem 5.3.1. Spolehlivost CD 5.3.2. Zaváděcí konfigurace 5.3.3. Význam hlášek při zavádění jádra 5.3.4. Hlášení problémů s instalací 5.3.5. Pošlete nám zprávu o instalaci 5.1. Zavedení instalátoru na Alpha 5.1.1. Firmware Alpha konzoly Firmware konzoly je uložen ve flash ROM a je spuštěn vždy při zapnutí nebo při resetu systému. Na Alpha systémech se používají dvě odlišné specifikace konzolí a tudíž se používají i dva typy firmwaru: ● SRM konzola je založená na specifikaci "Alpha Console Subsystem" a poskytuje operační prostředí pro systémy OpenVMS, Tru64 UNIX a Linux. ● ARC, AlphaBIOS nebo ARCSBIOS konzola, založená na specifikaci "Advanced RISC Computing" (ARC), poskytuje operační prostředí pro Windows NT. Z pohledu uživatele je mezi SRM a ARC konzolami největší rozdíl v tom, že volbou konzole se odsuzujete k použití určitého typu rozdělení toho disku, ze kterého budete zavádět systém. ARC vyžaduje pro zaváděcí disk použití DOSové tabulky oblastí (tak, jak ji vytvoří cfdisk). Proto jsou také při startu z ARC konzoly DOSové tabulky oblastí "nativním" formátem oblastí. Od té doby co AlphaBIOS obsahuje utilitu na dělení disků, je lepší rozdělit disky z firmwaru ještě před instalací Linuxu. Naopak SRM je nekompatibilní^[4] s DOSovou tabulkou oblastí. Jelikož Tru64 Unix používá formát BSD disklabel, je to pro SRM instalace "nativní" formát oblastí. GNU/Linux je na Alpha stanicích jediný operační systém zaveditelný z obou typů konzol, ovšem Debian GNU/Linux 4.0 podporuje pouze zavádění ze SRM konzoly. Pokud pro váš systém neexistuje žádná verze SRM, nebo pokud chcete mít duální zavádění s Windows NT, nebo pokud vaše zaváděcí zařízení vyžaduje podporu ARC konzoly pro inicializaci BIOSu, nemůžete použít instalační program dodávaný s Debianem 4.0. Na těchto systémech stále můžete Debian GNU/Linux 4.0 nainstalovat tak, že například nainstalujete Woodyho a aktualizujete systém na verzi 4.0. Protože program MILO není dostupný pro žádné aktuálně používané Alpha systémy (únor 2000) a protože již není nutné si pro získání SRM firmwaru na starší Alphu kupovat licenci OpenVMS nebo Tru64 Unix, je doporučeno používat SRM všude, kde to je možné. Následující tabulka shrnuje dostupné a podporované kombinace systémů a konzol (jména systémů najdete v 2.1.2 - "Procesory, základní desky a grafické karty"). Slovo "ARC" v tabulce označuje jakoukoliv ARC-kompatibilní konzoli. ┌───────────┬──────────────────────────────────────────┐ │Typ systému│ Podporovaný typ konzoly │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │alcor │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │avanti │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │book1 │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │cabriolet │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │dp264 │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │eb164 │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │eb64p │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │eb66 │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │eb66p │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │jensen │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │lx164 │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │miata │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │mikasa │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │mikasa-p │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │nautilus │ARC (viz manuál k základní desce) nebo SRM│ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │noname │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │noritake │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │noritake-p │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │pc164 │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │rawhide │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │ruffian │ARC │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │sable │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │sable-g │SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │sx164 │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │takara │ARC nebo SRM │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │xl │ARC │ ├───────────┼──────────────────────────────────────────┤ │xlt │ARC │ └───────────┴──────────────────────────────────────────┘ Žádná z těchto konzolí obvykle neumí zavést Linux přímo, takže je potřeba zavaděče, který funguje jako prostředník. Pro SRM konzolu se používá aboot, což je malý, platformově nezávislý zavaděč. Více informací o tomto programu naleznete v (bohužel starším) SRM HOWTO. Stejně jako na jiných architekturách byste měli před instalací Debianu instalovat nejnovější dostupný firmware^[5]. Firmware pro systémy Alpha můžete získat z Alpha Firmware Updates. 5.1.2. Zavedení z TFTP V SRM konzoli jsou názvy Ethernet rozhraní pojmenovány s předponou ewa a budou vypsány ve výstupu příkazu show dev (mírně modifikováno): >>> show dev ewa0.0.0.9.0 EWA0 08-00-2B-86-98-65 ewb0.0.0.11.0 EWB0 08-00-2B-86-98-54 ewc0.0.0.2002.0 EWC0 00-06-2B-01-32-B0 Nejprve musíte nastavit zaváděcí protokol: >>> set ewa0_protocols bootp Pak zkontrolujte typ média: >>> set ewa0_mode mode Seznam platných módů získáte příkazem >>> set ewa0_mode. Pro zavedení z prvního ethernetového rozhraní byste napsali: >>> boot ewa0 -flags "" což zavede systém s implicitními parametry tak, jak jsou uloženy přímo v obrazu. Při použití sériové konzoly musíte jádru předat parametr console=, což můžete udělat ze SRM konzoly přes parametr -flags příkazu boot. Sériové porty mají stejná jména, jako jejich odpovídající soubory v adresáři /dev. Při zadávání dodatečných parametrů nesmíte zapomenout na nezbytné parametry, bez kterých by debian-installer nenastartoval. Například pro zavedení z ewa0 a použití konzoly na prvním sériovém portu byste napsali: >>> boot ewa0 -flags "root=/dev/ram ramdisk_size=16384 console=ttyS0" 5.1.3. Zavedení z CD-ROM s konzolou SRM Instalační CD Debian GNU/Linuxu obsahují několik předpřipravených možností pro VGA i sériové konzole. Pro zavedení pomocí VGA konzole napište >>> boot xxxx -flags 0 kde xxxx je vaše CD mechanika (v notaci SRM). Pro použití sériové konzole na prvním sériovém zařízení zadejte >>> boot xxxx -flags 1 Analogicky pro konzoli na druhém sériovém portu zadejte >>> boot xxxx -flags 2 5.2. Zaváděcí parametry Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu pomoci. Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně rozpoznalo váš hardware. Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.3 - "Problémy s instalačním systémem". Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení Memory:dostupnák/celkemk available Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti zakončená znakem "k" pro kilobajty nebo "m" pro megabajty. Například, obě hodnoty mem=65536k a mem=64m znamenají 64MB RAM. Jádro by mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr console=zařízení, kde zařízení je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ttyS0. 5.2.1. Parametry instalačního programu Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů^[6]. Mnoho parametrů má i svou zkrácenou formu, která usnadňuje zadávání a také pomáhá obejít omezení příkazové řádky jádra. Pokud má parametr zkrácenou formu, bude uvedena v závorce za dlouhou podobou. Krátkou formu preferujeme i v příkladech této příručce. debconf/priority (priority) Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených otázek. Standardní instalace používá nastavení priority=high, což znamená, že se zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor upraví priority otázek podle potřeb. Když použijete parametr priority=medium, zobrazí se instalační menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití priority=low, nic se nepřeskakuje a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní zaváděcí metodě expert). Hodnotou priority=critical se potlačí všechny zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro tyto potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty. DEBIAN_FRONTEND Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné volby jsou: ● DEBIAN_FRONTEND=noninteractive ● DEBIAN_FRONTEND=text ● DEBIAN_FRONTEND=newt ● DEBIAN_FRONTEND=gtk Standardní rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt. Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější DEBIAN_FRONTEND=text. Standardní instalační média momentálně podporují rozhraní newt. Na architekturách, kde to je možné, využívá grafický instalátor rozhraní gtk. BOOT_DEBUG Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se zapíší do instalačního logu. BOOT_DEBUG=0 Toto je standardní hodnota. BOOT_DEBUG=1 Upovídanější než obvykle. BOOT_DEBUG=2 Spousty ladících informací. BOOT_DEBUG=3 Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell, ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell ukončíte, bude zavádění pokračovat. INSTALL_MEDIA_DEV Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má nahrát instalační systém, například INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0 Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na všech dostupných disketových mechanikách. Tímto parametrem jí sdělíte, že se má podívat jenom na zadané zařízení. debian-installer/framebuffer (fb) Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění, můžete framebuffer vypnout parametrem fb=false. debian-installer/theme (theme) Téma určuje vzhled uživatelského rozhraní instalačního systému (barvy, ikony, atd.). Dostupná témata se liší podle použitého rozhraní. Rozhraní newt i gtk nyní podporují pouze alternativní téma "dark", které bylo navrženo pro zrakově postižené uživatele. Téma můžete nastavit zaváděcím parametrem theme=dark. debian-installer/probe/usb Pokud hledání USB zařízení způsobuje problémy, nastavte tento parametr na hodnotu false. netcfg/disable_dhcp Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že dotaz na DHCP server selže. Máte-li tedy na místní síti DHCP server, ale z nějakého důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné hodnoty), můžete použít parametr netcfg/disable_dhcp=false, kterým zabráníte automatickému nastavení sítě přes DHCP a rovnou budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů. hw-detect/start_pcmcia Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém. preseed/url (url) Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.4 - "Automatická Instalace". preseed/